Jan Berka

Minulý týden jsme spekulovali o tom, co by se stalo, kdyby Fed razantně zašlápl měnověpolitickou brzdu. Dnes se posuneme na úroveň personální politiky s potenciálními dopady na trhy a ekonomiku. Zatímco jednorázové zastavení nákupů aktiv spolu se zvýšením sazeb je podle nás bez šance, výměna šéfa americké centrální banky je možná.

Do letošního léta jsme vstupovali s vidinou klidu na poli světových centrálních bank. Opak se ale ukázal být pravdou, alespoň v případě Evropské centrální banky, která na začátku měsíce představila revizi strategie měnové politiky.

Politika centrální banky by měla být předvídatelná. Výjimkou mohou být krizové situace jako například březen 2020, kdy bylo kvůli pandemii potřeba přistoupit k razantní akomodaci měnové politiky. Ani ne rok a půl poté je situace jiná. Některé centrální banky již zahájily měnověpolitickou normalizaci, jiné pro ni teprve připravují půdu. A právě do druhé skupiny spadá americký Fed.

Světová ekonomika zažívá období intenzivně sílících inflačních tlaků. Asi nejhlasitěji se o rostoucích cenách hovoří v případě americké ekonomiky. Poslední, tj. červnová, data tam ukázala nejvyšší inflaci od velké finanční krize. Argument o tranzitornosti stále žije. Vedle toho ale sílí argumentace o nutnosti jednat, která zatěžuje americký Fed.

První prázdninový, byť ne úplný, obchodní týden přinesl oslabení koruny na nejslabší hodnoty od dubna. Aktuální taky na slabší domácí měnu mohou krátkodobě přetrvat, ve zbytku roku však počítáme se silnějším kurzem. Aktuální výprodej by tak mohli využít především exportéři, kteří se díky slabší domácí měně mohou zajistit na ještě zajímavějších úrovních.

Rizikově averzní nálada převládla na devizových trzích i ve středu. Dolar posiloval v dolarovém indexu i proti euru. To se poté podepsalo na měnách regionu střední a východní Evropy, včetně koruny, která oslabila krátce nad hranici 25,80 za euro. Domácí měna si tak sáhla na nejslabší hodnoty od začátku května a za první prázdninový , byť neúplný, obchodní týden oslabila o více než procento.

První červencový týden přinesl zkrácené domácí i zahraniční obchodování. Zatímco domácí obchodníci si ještě v úterý užívali pokračující volno, jejich zahraniční kolegové na evropských a amerických trzích už obchodovali. Tržní pohyby přitom ukázaly, že začátek prázdnin patří patrné averzi k riziku.

Česká národní banka odstartovala proces úrokové normalizace. Guvernér Rusnok vyslal směrem k trhům jasně jestřábí signál. Bankovní rada je připravena zvyšovat úroky dokonce rychleji, než naznačuje aktuální prognóza. Jak se s tímto poselstvím popraly tržní sazby?

Česká národní banka se zařadila po bok světových centrálních bank, které přistoupily k „pandemickému“ zvýšení sazeb. První úrokový hike od února 2020 činí 25 bazických bodů.

Americká centrální banka začala připravovat trh na snížení tempa nákupů aktiv. Příprava je to zatím velmi opatrná pouze s lehkými náznaky. Můžeme však předpokládat, že zmínky o tzv. taperingu budou čím dál častější, přičemž první vážná oznámení můžeme čekat v srpnu a v září.

Česká národní banka na svém červnovém zasedání, které je naplánované na středu, odstartuje proces úrokové normalizace. Od reakce kurzu toho však příliš nečekejme. Utahování měnové politiky totiž koruna již zacenila.

Během čtvrtka jsme na americké výnosové křivce pozorovali nárůst střednědobých výnosů a pokles těch dlouhodobých. Spread mezi pětiletým a třicetiletým výnosem krátce klesl až pod 120 bodů, viděli jsme tudíž ukázkové zploštění, a to až na úrovně z loňského listopadu.

Americká centrální banka trhy překvapila jestřábím výhledem sazeb. Pojďme si podrobněji vysvětlit, v čem přesně spočívalo ono překvapení, které ve výsledku Fedu pomohlo, ale zároveň by mu do budoucna mohlo přivodit ztrátu důvěry.

Fed na červnovém zasedání ponechal úrokové sazby beze změny, výrazně však upravil jejich další výhled. Beze změny zůstává i tempo nákupů aktiv, přičemž debaty o debatách o jeho snížení už v rámci měnového výboru probíhají.

Americká centrální banka na červnovém zasedání k žádným zásadním změnám měnové politiky nepřistoupí. I přesto bude středeční výstup zkouškou nejen pro guvernéra Powella, ale pro celý měnový výbor.

Pandemie sice neodezněla, světová ekonomika už ale zažívá obnovu, která bude patrně jedna z historicky nejrychlejších. Americká ekonomika má v tomto směru oproti zbytku světa náskok. Ukazuje se však, že onen návrat do předpandemického normálu nebude až tak hladký, jak se mohlo zdát před několika měsíci.

Evropská centrální banka očekává silnější ekonomický růst během letošního a příštího roku. Zrychlí rovněž i inflace, která by však na horizontu měnové politiky neměla dosáhnout nastaveného inflačního cíle.

Vidina velké ekonomické obnovy v prostředí silně akomodativní měnové a fiskální politiky. To byl hlavní důvod růstu tržních sazeb v USA během prvního čtvrtletí. V jakých aspektech se situace od té doby změnila? A proč není americká výnosová křivka strmější?