Jak jsme psali v dnešním ranním reportu, zájem o korunu neoslabuje. Naopak. Kurz se během dnešního dne dostal pod hranici 24,00 za euro, a je tak nejsilnější za posledních více než deset let. Zpevnily i ostatní měny regionu.

Japonsko bylo na konci minulého roku jednou z nejvíce skloňovaných zemí napříč finančními médii. Postaralo se o to překvapení od Bank of Japan, která bez jakékoliv předchozí komunikace rozšířila pásmo cílení výnosové křivky. V okamžiku se rozjely spekulace o dalších úpravách vedoucích k méně akomodativní měnové politice. Nejvíce se projevily na dluhopisovém trhu a na kurzu jenu.

Meziroční německá inflace podle předběžných dat opět klesla. Evropě nadále hrozí recese, jak například v pondělí ukázal index aktivity v průmyslu. Situace za Atlantikem může být něco lepší, minimálně s ohledem na energetickou soběstačnost. Dolar po otevření amerických trhů zpevnil. Pozadu nebyla ani koruna, která i přes nepříznivý fundament posiluje na nejsilnější úrovně za více než 11 let.

Prosincová data indexu PMI ukázala další zhoršení podmínek v českém průmyslu. Přestože zhoršení nebylo tak výrazné jako v minulém měsíci, je zřejmé oslabení tuzemské i zahraniční poptávky. S tím souvisí i snížení objemu průmyslové produkce a nových zakázek.

Máme za sebou poslední den roku 2022 na finančních trzích a přišla chvíle na ohlédnutí se nazpět. Nestává se tak často, aby se začátek minulého roku jevil na začátku toho nového jako totálně vzdálená historie. Letos tomu tak je.

Česká koruna opět posílila. Kurz se krátce dostal pod 24,15 za euro, což jsou stále nejsilnější hodnoty od letošního února. Fundamentální výhled dále hodnotíme s více riziky na straně potenciálního oslabení.

Evropské výhledy následujících několika měsíců nejsou příliš optimistické. Jednak kvůli vysoké inflaci, energické krizi, ale i nejistotě kolem války na východě. Velká Británie si další problémy nadělala i svým vystoupením z EU. Britská ekonomika trpí a libra není pro investory žádným velkým lákadlem. 

Centrální banky byly téma číslo jedna letošního roku. V tom příštím jejich akčnost může polevit. Záležet bude především na tom, zda se dočkáme tolik očekávané recese, a pokud ano, zda bude mělká, nebo hluboká. Do hry může rovněž vstoupit otázka fungování trhů. Co tedy čekat od centrálních bank v roce 2023?

Banka Deutsche Bank představila dva scénáře, které by mohly urychlit konec cílení výnosové křivky ze strany Bank of Japan. Přidala i časovou osu klíčových událostí od ledna do dubna. Zahrnuje nejen dění v Japonsku, ale i Fed mající potenciální dopad především prostřednictvím kurzu dolaru.

Japonská centrální banka se v závěru roku postarala o překvapení v podobě úpravy prováděné měnové politiky. Zatímco trhy se relativně rychle uklidnily, emoce doznívají pomaleji. Bank of Japan si vysloužila kritiku od bývalých zaměstnanců i představitelů oficiálních institucí. Co japonské překvapení znamená pro příští rok? 

Česká národní banka může být spokojená. Aniž by musela intervenovat, koruna je nejsilnější od února. Sazby bankovní rady ponechala beze změny, avšak s možností jejich dalšího růstu. O snížení centrální banka vůbec neuvažuje. 

Na finančních trzích probíhá souboj dvou skupin. Kdo jsou "tranzitoři" a "transformeři"? 

Ekonomický sentiment se v Německu dle nejnovějších výsledků Ifo indexu výrazně zlepšil. Jeho hodnota vzrostla v prosinci na 88,6 bodu, což je o 2,2 bodu více než v listopadu. Německé firmy v rámci průzkumu hodnotily lépe svojí současnou situaci a mají optimističtější očekávání ohledně budoucího vývoje ekonomiky.

Koruna je silná navzdory ne úplně lichotivým fundamentům. Trhy se ale nezbláznily. Alespoň ne, pokud jde o korunu. Korunová aktiva nabízí ve srovnání se zahraničím stále velmi vysoké výnosy. Česká republika je navíc stabilní zemí, která je na další měsíce energetické krize připravena.

Včerejší den byl plný zásadních zpráv, o volatilitu tak nebyla nouze. Po zasedání Fedu se do party připojily další centrální banky, rovněž se zvýšením sazeb o 50 bazických bodů. Poselstvím ECB je "menší" zvýšení sazeb se silnou jestřábí rétorikou zdůrazňující, že „úrokové sazby musí dále růst rovnoměrným tempem, aby dosáhly dostatečně restriktivních úrovní, které zajistí návrat inflace ke 2 %“.

Když jsem hledal přirovnání, které by se nejlépe hodilo na současnou situaci na finančních trzích, nenapadlo mě nic originálnějšího, než otřepaná floskule o poháru s punčem, který je odebírán investorům, jež jsou opilí svými zisky. Pro zpestření se pokusím zasadit tento obraz do českých reálií, které budou bližší našemu čtenáři.

Ve Spojených státech by mohli být za vrcholem inflační vlny. Slabší proinflační tlaky by se měly projevit v mírnější monetární politice Fedu v následujících měsících, na což dolar reagoval výrazným oslabením a posunem na hodnoty z léta.

U americké výnosové křivky došlo na býčí zploštění. Krátké a střední sazby reflektují výhled sazeb Fedu a jejich vrchol v cyklu, zatímco ty dlouhé klesly. Jejich pokles dokonce vyústil až v nejhlubší inverzi výnosové křivky od 80. let. Kdo nakupuje americkou duraci? A může být trend klesajících dlouhých sazeb ještě obrácen?

Evropské i americké úrokové sazby budou tento týden opět navýšeny. Evropská centrální banka i Fed tím završí letošní rok, který se nesl ve znamení jednoho z historicky nejagresivnějších procesů zvyšování úroků. Jejich vrcholu v aktuálním cyklu však ještě dosaženo nebude. Trhy bude přitom nejvíce zajímat, kam až by se sazby během příštího roku mohly vyšplhat.

Nedávno jsem měl zvláštní sen. Seděl jsem v Lokále se svými bývalými kolegy z banky. Hospoda byla narvaná k prasknutí, pivo teklo proudem, utopenci, tlačenky, vše jak má být. O půlnoci si vrchní stoupnul doprostřed placu a zazvonil na velký lodní zvon. Hospoda ztichla a čekala, co se bude dít. Hospodský řekl: „Končíme!“