Dušan Vaškovic

V pátek večer asi třicet minut po uzavření trhů se prohnala finančními informačními kanály zpráva, že agentura Moody’s snížila výhled kreditního ohodnocení Spojených států amerických na „negativní“. Tato agentura jako jediná z největších tří, tj. Moody’s, Fitch a Standard & Poors, zatím drží rating na nejvyšší úrovni AAA.

Svět opět rozpadá na dva politické tábory s nekompatibilními systémy vládnutí. Potřeba deglobalizace obchodních toků a zajištění obrany bude nadřazena fiskální disciplíně, tudíž jedinou zbraní proti inflační hrozbě budou monetární nástroje, mezi nimiž je nejdůležitější úroková sazba.

Letošní rok se většinově nesl ve znamení rally na amerických akciových indexech. V září se dostavila očekávaná korekce, která neměla mít dlouhého trvání, ale bohužel se prodloužila do října. Pokud v tom nejsme sami, pravděpodobnost negativního konce roku se nebezpečně zvyšuje.

Finanční trhy si během éry levných peněz zvykly, že jsou chráněným živočišným druhem. Zástupci Fedu ani vlády si nedovolili učinit nic, co by trhy destabilizovalo nebo jiným způsobem poškodilo jejich kondici. Nad trhy se vznášela stále živá vzpomínka na finanční krizi, která před patnácti lety hrozila zahubit svět. Našlapovalo se proto před nimi po špičkách, centrální banky se předháněly v transparentnosti a korektnosti, s jakou je informovaly o svých připravovaných krocích. Finanční trhy si tuto přízeň užívaly plnými doušky.

Každý investor, firma či jiný klient banky by si měl položit jednoduchou otázku, zdali mu instituce, která se stará o jeho běžný účet, schopna nabídnout alespoň přibližující se úrok na jeho běžném eurovém účtu. Odpověď nalezne jedním pohledem na svůj výpis. Jsem ochoten se vsadit, že bude ve valné většině případů nemile překvapen.

Stará akciová poučka říká, že nahoru se jde po schodech a dolů jede výtahem. Neslyšel jsem ji nikdy citovat v dluhopisovém kontextu, ale události posledních let napovídají, že platí i zde.

Na žebříčku monetární represe od jedné do deseti se pohybujeme mezi stupněm jedna a dvě. Nářky dlužníků o neudržitelnosti některých businessů jsou pouze důsledkem extrémně uvolněné měnové politiky posledních patnácti let, která těmto projektům dovolila vzniknout. Musíme si zvyknout, že věci budou fungovat jinak a některé nebudou fungovat vůbec.

Míra inflace je pokus o vtěsnání velmi komplexního a těžce uchopitelného jevu do jedné číselné hodnoty. Chladná statistická metodika, podle které je každý měsíc vypočítávána, nepostihuje mnohotvárnost a komplikovanost, s jakou inflace působí na naše životy, stejně jako nedokonale popisuje stav živého organismu, jež nazýváme ekonomikou.

Přijdeme-li o blízkou osobu, zaměstnání, příjem, majetek či jinou existenciální hodnotu, procházíme v následujícím pořadí pěti emocionálními stavy. Jsou to denial (popírání), anger (vztek), bargaining (doprošování se), depression (deprese), acceptance (vyrovnání), zkráceně DABDA. Inflační vlna a následné vzedmutí úrokových sazeb bezesporu znamená šokovou událost pro mnoho jedinců, jak z pohledu osobního, tak profesionálního. Je proto pravděpodobné, že procházejí procesem DABDA.

Představa, že po agresivní úrokové kampani zůstane ekonomika v nezměněném stavu a vrátí se do své „pohodové“ předinflační podoby, je naivní. Takový způsob myšlení je zejména pro investora a obchodníka velmi nebezpečný a může být příčinou spousty investorských chyb.

Polské snížení úrokových sazeb dokresluje hrozivý obrázek, který nám nabízí zbytek EU, a hlavně německé makroekonomické ukazatele.

Dnešní FX zpráva bude trochu technického rázu. Někteří z nás si možná kladou...

Opční kontrakt neboli právo na nákup aktiva za předem stanovenou cenu existuje na trzích od nepaměti. Jednu z jeho výhod ocení především spekulanti, totiž že nabízejí omezenou ztrátu, ale neomezený potenciál profitu. Je tak automaticky zajištěno něco, co si obchodník, který si aktivum kupuje nebo prodává bez krytí, musí zajistit sám, totiž tzv. stop-loss.

Ukazuje se, že problém nezmizel, ale ještě víc se prohloubil. Nemovitostní sektor představuje podstatnou část HDP, ale taktéž jsou na něj navázány investice běžných čínských střadatelů. Ekonomika je jím prorostlá takovým způsobem, že snahy o jeho útlum mohou způsobit nepředstavitelné problémy.

Ve Spojených státech amerických se často skloňuje pojem “wealth effect“ neboli efekt bohatství. Průměrný Američan, který se netěší komfortu evropského průběžného penzijního systému, si musí šetřit na důchod prostřednictvím různých spořících schémat. Tyto odložené prostředky jsou investovány do finančních instrumentů obchodovaných na nejvyspělejším a nejlikvidnějším trhu na světě, který je jedinečným fenoménem.

Činy centrálních bankéřů se málokdy setkávají s všeobecným souhlasem. Ať centrální banka učiní to či ono, vždy se najde skupina ekonomických subjektů, pro něž je tento pohyb nepříznivý.

Překvapivě nikoho z ekonomů nenapadl docela jednoduchý a prozaický důvod, proč by měly být úrokové sazby na dolarech a eurech invertovány.

Portfolio manažer průměrného akciového fondu je vojákem bojujícím na frontě finančních trhů. Jeho úkolem je zajistit pro své investory výnos převyšující benchmark, na jehož výkonnost je fond navázán, a zajistit tak klientovu spokojenost, která je podmínkou spokojenosti všech zúčastněných. Nepřítelem je konkurence, která se snaží klienta „přetáhnout“ lepší výkonností.

Přestože sleduji finanční trhy již dlouhou řadu let, odpověď na jednu otázku mi stále uniká. A to, zdali má na vývoj měnových trhů větší vliv politika nebo ekonomika.

Většina obchodů s indexem S&P500 se odehraje mimo hlavní obchodní hodiny. Korunu drží domácí poptávka, zahraničí má tendenci ji prodávat. Druhá polovina roku bude spjata s rizika slabší domácí měny.