Ekonomové se pokoušejí odhadnout náklady spojené s klimatickou změnou. Samozřejmě je to kontroverzní téma, protože se potýkáme s mnoha nejistotami. Ať už jde o rozsah klimatické změny, geografické rozdíly, nelinearity, pozitivní a negativní zpětné vazby atd. Seriózní odhady globálních nákladů se pohybují kolem 5 % HDP do roku 2100.

Americký dluhopisový trh upoutal v posledních dnech hodně pozornosti. Nejprve šlo o růst výnosů dlouhodobých splatností a volatilitu dlouhého konce výnosové křivky. Včera nás zaujal vývoj nominálních a reálných tržních sazeb ve srovnání s tržním výhledem inflace. Vypadá to, že se trhy začínají obávat dlouhodobě vyšší inflace.

Global macro trading je investiční styl postavený na fundamentální analýze globálního makroekonomického vývoje. Oproti období po velké finanční krizi získal tento přístup zcela jiný rozměr. Vysoká inflace a na ni navazující rychle a výrazně rostoucí sazby se na trzích citelně podepsaly. Aktuálně se již nacházíme v jiné fázi cyklu. Je třeba počítat s tím, že právě teď dochází na pomyslné lámání investičního chleba. Jak se této situaci přizpůsobit?

Národní ekonomická rada vlády se domnívá, že stávající prohlubující se strukturální deficit veřejných rozpočtů přispěje k budoucí dlouhodobé ekonomické stagnaci země, proto vydala návrhy, které mají za cíl snížit výdaje státního rozpočtu a zvýšit jeho příjmy. Jedním z těchto návrhů je i návrat slevy na jízdném do stavu ze srpna 2018, jehož výhodou je možnost rychlého zavedení.

Činy centrálních bankéřů se málokdy setkávají s všeobecným souhlasem. Ať centrální banka učiní to či ono, vždy se najde skupina ekonomických subjektů, pro něž je tento pohyb nepříznivý.

Je snížení amerického kreditního ratingu aktuálně největší hrozbou pro trhy? Při posledním snížení ratingu v USA od velké agentury tehdy index S&P 500 hned druhý den poklesl o více než 6 %. Ztráty pak dále prohluboval a na původní hodnoty se opět dostal až po půl roce. Proč vlastně došlo ke snížení kreditního ratingu v USA? A proč je dané načasování trochu mimo?

Zarytí odpůrci společné měny, kteří upozorňují výhradně na problémy eurozóny, si v posledních měsících mohou podat ruce s tzv. „eurohujery“. Ti naopak tvrdí, že by přijetí eura vyřešilo všechny problémy světa včetně české inflace.

Česká národní banka ukončila intervenční režim, prostřednictvím kterého bránila nadměrným výkyvům kurzu koruny. Kurz v návaznosti na to skokově oslabil o zhruba dvacet haléřů. Dle guvernéra ČNB Michla nelze brát tento krok jako signál k brzkému snížení sazeb. Rizika prognózy jsou proinflační, což znamená udržení strategie vyšší sazby po delší dobu.

Na dnešním měnověpolitickém zasedání ČNB formálně ukončila intervenční režim, který běžel od května roku 2022. Dle slov guvernéra Michla se jednalo opravdu pouze o formální ukončení v souladu s transparentností instituce, protože ČNB už od října 2022 na devizovém trhu proti oslabení koruny neintervenuje. V době ukončení intervenčního režimu byl znovu zahájen program odprodeje části výnosu z devizových rezerv.

Pro centrální banky byl červenec rušný měsíc. Přinesl očekávané zvýšení sazeb v Evropě a USA, ale i překvapivou změnu politiky v Japonsku. Vzhledem k tomu, že mnohé z centrálních bank se nyní blíží ke svým nejvyšším sazbám, u kterých hodlají skončit, domníváme se, že nejpravděpodobnějším výsledkem na všech vyspělých trzích je recese. Takový je názor analytického týmu Fidelity International.

Benzín i nafta v posledních dnech výrazně zdražily a dlouhodobější výhled nehovoří příliš pozitivně. Průměrná cena benzínu vzrostla za posledních 7 dnů o 45 haléřů na 38,07 Kč za litr. Benzín je tak nejdražší od konce minulého roku. Doslova skokovým zdražením prošla cena nafty. Za posledních 7 dnů litr v průměru zdražil o 1,21 Kč na 33,95 Kč a je tak nejdražší od konce března.

Společnost Fitch snížením ratingu USA reagovala na problémy spojené s rozpočtem a výkon tamní vlády v oblasti fiskální politiky. Dluh USA astronomicky vzrostl a v dalších několika letech je očekávané jeho další prohloubení. Vzhledem k významnému snižování daní v tandemu s razantním navyšováním výdajů se jen těžko dá hovořit o překvapení.

Dnes byl zveřejněn velmi zajímavý proslov viceguvernéra Bank of Japan Uchidy. V něm zaznělo, jako již tradičně, že akomodativní měnová politika zůstává potřeba. Centrální banka stále spatřuje vyšší rizika předčasné úpravy dosavadního měnověpolitického trendu. Dosažení dlouhodobě udržitelné inflace na cíli nevidí, proto je zvýšení sazeb ze záporných hodnot daleko.

Ropa, podobně jako řada dalších komodit, prožívá v posledních měsících bouřlivé období. Od konce června její cena vzrostla skoro o 20 % a přehoupla se přes 80 USD za barel. Může ale toto rally pokračovat, nebo nás čeká obrat a nová minima?

Na firmě nám připadá nejatraktivnější její kultura. Historicky měl Amazon jako hlavní cíl být co nejefektivnější po nákladové stránce, aby mohl prodávat zboží levněji než konkurence, dostatečně vyrůst a získané úspory z rozsahu následně dál sdílet se svými zákazníky.

Budoucí vývoj globální ekonomiky nám v úterý nastínily indexy nákupních manažerů nebo klesající nezaměstnanost v Německu či v Itálii. Podstatná je monetární politika, kdy centrální banky mohou ještě více obětovat potenciální ekonomický růst ke zlepšení cenové stability. Včera australská měnová autority ponechala sazby stabilní. Zajímavější však pro nás bude zítřejší rozhodnutí a následná rétorika České národní banky, což může ovlivnit další směřování koruny.

Letní měsíce bývají obvykle klidné. Lidé mají tendenci o prázdninách odpočívat a víceméně všichni fungují v prázdninovém režimu. To však neplatí pro finanční trhy, které naopak v posledních týdnech zažívají velmi velké pohyby. V tomto článku přinášíme souhrn toho nejzajímavějšího, co se v posledních týdnech na trzích odehrálo.

Centrální banky si uvědomují, že více než rok trvající agresivní měnová politika nemusela k boji s inflací stačit. Finanční podmínky zůstávají uvolněné, vlády nadále provádějí expanzivní fiskální politiku a ekonomika nezpomaluje očekávaným tempem. Čeká nás další zpřísňování, které bude ve třetím čtvrtletí roku nadále vést k hlubší inverzi výnosových křivek.

Ekonomika eurozóny se vrátila k růstu, když hrubý domácí produkt vzrostl ve druhém čtvrtletí o 0,3 % mezikvartálně. Meziroční růst dosáhl 0,6 % při očekávání 0,5 %. Rozdíly mezi výkonem evropských ekonomik jsou velké. Německo i Itálie trpí, hlavně ve výrobních sektorech. Německo zaznamenalo stagnaci HDP, Itálie pokles. Růst naopak zaznamenala Francie se Španělskem.

Americká ekonomika se během druhého čtvrtletí vyvíjela nad očekávání lépe. Březnová nervozita v bankovním sektoru ustala, aniž by měla výraznější dopady na chování bank. Ty pokračují v utahování podmínek poskytování úvěrů, což jde ruku v ruce s aktuální fází cyklu. Výhledově by tento trend měl pokračovat. Některá jeho rizika už ale byla realizována.