Daniel Gladiš

Za bezmála třicet let své profesní kariéry jsem byl účastníkem velkého množství investičních debat na různých úrovních a fórech, soukromých i veřejných, profesionálních i zcela laických a v řadě různých zemí. Debata se často stočí na výnosy, ať už historické, či očekávané. Nevybavuji si, že by však někdo někdy položil následující otázku: „Kolik rizika máš ve svém portfoliu?“

Do farmaceutických a biotechnologických akcií neinvestujeme. Nikoliv proto, že předvídatelnost jejich výsledků je nízká, ale především proto, že historie ukazuje, že tyto firmy jsou velmi špatnými alokátory aktiv.

Dividendová politika firem bývá často nelogická. Obecně mám dividendy rád, protože společnostem, které dividendy nevyplácejí, se postupně hromadí hotovost. To vytváří tlak na management, aby s ní nějak naložil.

Obyvatelé například Kalifornie nebo Německa mají poměrně vyhraněnou představu o tom, jak by měli formovat podobu budoucího světového energetického trhu. Možná u toho zapomínají na to, že jejich ekonomiky jsou jen zlomkem globální ekonomiky a nereprezentují zdaleka její hlavní problémy.

Když se Tesla kdysi jako první automobilka vážněji pustila do výroby EV, její fanoušci jí začali předpovídat budoucnost, ve které bude dominovat celému automobilovému průmyslu.

Domnívám se, že se blížíme období výrazného globálního ekonomického boomu. Dlouho jsme to slovo neslyšeli a skoro se ho až zdráhám vyslovit, ale myslím si, že nás teď zřejmě opravdu čeká.

Během druhé světové války se zcela logicky dostal americký státní dluh do rekordní výše. To se dalo čekat. Zajímavé ale je, jak se s nahromaděným dluhem Amerika v následujících letech vypořádala.

V Dopise akcionářům publikovaném na začátku dubna 2020, tedy uprostřed velkého propadu trhů, jsme psali o nákupu čtyř nových akcií. Jednu z nich jsme popsali, ale nepojmenovali...

Když se řekne inflace, většina lidí to pro sebe zřejmě chápe jako „ceny rostou“. V zásadě je to pravda, jde však o ekonomický pojem a v ekonomii málo co bývá jednoznačné a srozumitelné.

Každý způsob výběru akcií s sebou přináší riziko chyb. Tomu se nevyhnou ani investiční legendy.

AirBnB připravuje své IPO a se zájmem jsme proto očekávali zveřejnění S-1 prospektu. Po jeho prostudování jsme byli businessem společnosti a jejími výsledky zklamáni.

S odměňováním zaměstnanců formou akcií místo platu se doslova roztrhl pytel v závěru 90. let při vrcholící dotcom mánii.

Jako jeden z dalších kroků, který usnadní tištění peněz a monetizaci dluhu, očekávám zavedení státních digitálních měn.

Čeká nás úplně jiný svět, než na jaký jsme byli dříve zvyklí. Změnit to asi nemůžeme, musíme se s tím prostě smířit a přizpůsobit tomu i investice. To samo o sobě tak těžké není. Pro společnost jako celek to ale nejsou dobré vyhlídky.

Známá Grahamova definice investice zní: „Investiční operace je taková operace, která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos. Operace, které nesplňují tyto požadavky, jsou spekulacemi.“

Když se podíváme na dnešní trhy, najdeme celou řadu společností, které se obchodují za absolutně nesmyslné ceny. Pro většinu z nich je nejpravděpodobnější jeden ze tři těchto scénářů.

Občas slyším někoho pronést větu: „Před akciemi dávám přednost investicím do reálných aktiv.“ To mě vždycky trochu zarazí. Implikuje to totiž, že autor nepokládá akcie za reálná aktiva.

Místo aby se akcie pohybovaly podle objektivně stanovovaných cílových cen, cílové ceny se posouvají podle aktuálních cen. Není to nic nového, v podstatě se tak děje, co si pamatuji. Proto je k cílovým cenám lepší přistupovat velmi opatrně a vždy si raději udělat vlastní názor.

Jeden z nejlepších investorů všech dob Joel Greenblatt poskytl rozhovor pro sérii podcastů Barryho Ritholze nazvanou Masters in Business.

Na trhu je celá řada vybičovaných akcií, jejichž ceny by musely spadnout o 80 %, abychom teprve mohli vést rozumnou diskuzi o tom, zda tyto ceny jsou již přiměřené. Jsou koncentrovány jen v několika málo částech trhu, stejně jako tomu bylo před dvaceti lety.