Komoditní sektor pokračuje už pátý týden v cestě směrem dolů. Kvůli posilujícímu dolaru rostou náklady na většinu klíčových komodit v lokálních měnách. Síla dolaru byla patrná zejména vůči euru, které se propadlo až na 16měsíční minimum. Může za to rostoucí hrozba opětovných lockdownů po celém kontinentu, brutálně vysoké ceny plynu a elektřiny, které brzdí růst, a nové problémy na východních hranicích.

Včerejší evropská obchodní seance přinesla vysokou volatilitu na měnách rozvíjejících se ekonomik. Zlotý, koruna i forint v dopoledních hodinách prudce oslabovaly. Koruna se obchoduje poblíž 25,50 EURCZK. Zlotý se posunul na nejslabší hodnoty od globální finanční krize, z technického hlediska už ale hledá minimum před příchodem korekce.

Euro výrazně ztrácí proti dolaru. Jedním z důvodů je vlažný přístup ECB k utahování měnové politiky. Dalším je zhoršující se pandemická situace v Evropě, kde se nachází polovina nových případů nákazy ve světě.

Od posledního vydání Roklen indikátoru uplynulo již pět měsíců. Na stavu tuzemské ekonomiky se od té doby hodně změnilo.

Během dvou dní tak libra proti euru posílila o více než 0,5 %. Zásadním rozdílem v případě libry a eura je přístup zástupců centrálních bank. Zatímco ECB je ke tématu navyšování úrokových sazeb vlažná, tak v případě BoE rostou očekávání prvního navýšení úrokových sazeb už v prosinci tohoto roku.

Vstup do nového týdne byl na zveřejněná data chudý. Koruna se držela v pásmu mezi 25,20 – 25,25 EURCZK, hlavní měnový pár se po klidném průběhu dne ve večerních hodinách propadl hluboko pod 1,1400 EURUSD.

Česká národní banka bude dál zvyšovat úrokové sazby. Prosincová zasedání se historicky obvykle nesla ve znamení stability sazeb. Výjimkou byly krizové roky 1997/1998 a 2008/2009, kdy se rada přiklonila ke snížení úroků. Letošní rok je rovněž výjimečný vinou intenzity inflačních tlaků, na které si ČNB nedovolí nereagovat. Otázkou je, jak moc mohou sazby ještě vzrůst?

Koruna je nejsilnější od konce loňského února, její zisky by přitom mohly dále růst. Česká národní banka očekává, že se kurz v průběhu roku 2022 posune pod hranici 25,00 za euro. Tento vývoj však nebude bez rizik. Které faktory by mohly korunu oslabit nejen během letošního, ale i příštího roku?

Meziroční růst spotřebitelských cen v České republice dosáhl v říjnu vysokých 5,8 %. I přes vysokou naměřenou hodnotu se ale nejedná o překvapení. Proinflační pnutí v České republice je už delší dobu patrné. Na vině jsou jak proinflační tlaky zahraniční i domácí. Ceny rostly i v USA, kde meziroční růst cen dosáhl 6,2 %, což je o čtyři desetiny procentního bodu více, než bylo očekáváno.

Podle Organizace pro výživu a zemědělství (UN FAO) dosáhly světové ceny potravin minulý měsíc nového 10letého maxima.

Po divokém týdnu plném zasedání centrálních bank, které přinášely jedno překvapení za druhým, jsme momentálně v polovině o poznání klidnějšího týdne. Euro se včera pokoušelo posunout nad hranici 1,1600 EURUSD, jeho pokusy ale nebyly úspěšné. Měny regionu v ranních hodinách posilovaly, všechny ale nakonec uzavřely poblíž otevíracích hodnot.

Situace je zajímavá z pohledu vývoje kurzu koruny, která ani přes dvojí razantní zvýšení úrokových sazeb ČNB, nad očekávání trhu, výrazně neposílila.

Situace na amerických trzích nahrává akciovým investorům. Ti od začátku října sbírají zisky s tím, jak hlavní akciové indexy posouvají svá historická maxima pomalu ze dne na den. Dluhopisoví investoři jsou na tom opačně. Závěr minulého týdne jim ovšem zlepšil náladu, byť důvod pozorovaného pohybu nemusel být každému zcela jasný.

Aktuální týden se nesl ve znamení měnověpolitických překvapení. Některá byla větší, jiná o něco menší, což se nutně projevilo i v reakci trhů. Charakteristickým znakem je rozdíl v přístupu k měnové politice v rámci vyspělých ekonomik a těch spadajících mezi tzv. emerging markets.

Včera jsme byli svědky zasedání Fedu a Polské národní banky, dnes nás čekají další dvě. O nastavení měnověpolitických podmínek bude rozhodovat Bank of England a z regionu domácí ČNB. Středoevropské centrální banky se snaží ukotvit inflační očekávání. Polská NBP, která se zvedáním sazeb zaspala, se nyní snaží dohnat své chyby.

Polská národní banka na předchozím zasedání přiznala, že již nelze přehlížet raketově zrychlující růst cen a poprvé zvýšila úrokové sazby. Fakt, že za vysokou inflací nestojí pouze přechodné faktory, bude na NBP nadále vyvíjet tlak k utahování měnověpolitických podmínek. Dnes očekáváme druhé po sobě jdoucí zvýšení sazeb.

Krocení tržních očekávání ohledně začátku zvyšování sazeb ve vyspělých ekonomikách pokračuje. Po neúspěšné ECB převzala štafetu australská centrální banka. Tentokrát úspěšně.

Problém v podobě globálního růstu tempa nákazy koronavirem by zkomplikoval situaci na nabídkové straně a zhoršil tak už v současnosti špatnou situaci na poli výrobních vstupů. To by se projevilo jako silný proinflační tlak, který stále významná část zástupců Fedu a ECB považuje za přechodný.

Přetahovaná mezi trhy a centrální bankami pokračuje. Zatímco měnové autority sice přiznávají o něco delší trvání proinflačních tlaků, argumentaci vlivem přechodných faktorů neopouštějí. Trhy na tuto rétoriku ale neslyší a zaceňují poměrně agresivní utahování světové měnové politiky během příštího roku.

Spekulace o brzkém zvyšování sazeb centrálních bank vyspělých ekonomik nepolevují. Naopak. Americké ultrakrátké sazby zažívají ve srovnání s delšími zajímavý paradox, zatímco výnosová křivka si na delším konci prošla inverzí. Pravdou je, že ani trhy nejsou neomylné.