Jednoznačně ustálená definice finanční represe neexistuje. V souhrnu se za ni označují nástroje (regulace, opatření, politiky), jejichž cílem je zajistit veřejným či soukromým dlužníkům přístup k velmi levnému financování dluhů, aby svou zadluženost mohli postupně snížit na udržitelnou úroveň bez přímého selhání.

Zdravím vás, všimli jste si čtvrtečního tweetu (viz níže) paní ministryně financí?...

Zdá se, že aktuální otázkou není, zda z bezbřehého akciového optimismu přijde vystřízlivění, ale kdy. Existuje ale další způsob, jak se akcie mohou dostat na rozumné valuace. A ten je mnohem mírumilovnější a pomalejší.

"Myslím si, že i kdyby nákupy byly skutečně do března ukončené, tak se s QE neloučíme na dlouho."

Světová ekonomika by i částečným uzavřením Číny trpěla. Druhá největší ekonomika světa by zpomalila, a navíc by došlo k dalším výpadkům ve světových dodavatelsko-odběratelských řetězcích.

Omezení ekonomiky a zavření škol a školek během COVID-19 vedlo k ekonomické recesi, růstu finančního stresu domácností, psychickým problémům a nárůstu domácího násilí. Rozdílné postavení žen a mužů na trhu práce, v domácnosti, ale i společenské normy vedly k rozdílnému dopadu COVID-19 na ženy a muže.

Matice hustoty domácnosti a míry spolupráce s ostatními dává managementu jasný návod. Ti, kteří pracují v zahuštěné domácnosti, z ní musí pryč. Míra jejich stresu roste a pracovní výkonnost klesá.

Bezpečnost je v dnešní uspěchané době v řadě firem i startupů stále podceňovaná disciplína. Dávno již neplatí, že nasazením antiviru a zabezpečením firemní sítě je problém jednou provždy vyřešený. To je však jeden z nejklasičtějších omylů.

Příběh čínského podnikatele, ze kterého lze vyvodit, proč neinvestovat v Číně.

Ženské investorky se sice stále objevují v menším zastoupení než opačné pohlaví, ale zato vkládají v průměru o 30 % větší částky a celkově si ve zhodnocování svých úspor oproti mužům počínají obratněji. Mění se odvěké dogma, že svět financí patří výhradně mužům? A jak jsme na tom u nás v Česku?

Zdá se to jednoduché. Vláda by měla reflektovat doporučení odborníků a snažit se prostřednictvím chytře nastavených opatření zabránit explozím nákazy. Zdravotní odborníci však politikům volby nevyhrají. Pro politiky ve vládě je tak důležitější názor voličů.

Představte si velmi hypotetickou a schválně extrémní situaci. Bude jednoduše válka. Ať už fyzická nebo ekonomická. A jako se to již stalo v Číně společnosti Huawei, USA zakáží Microsoftu a Applu dodávat znepřátelenému státu, tedy nám, software.

Neustále stupňujeme nároky na spotřebu elektrické energie, nově například EU ve svém „zeleném šílenství“ rozhodla o zákazu prodeje automobilů se spalovacími motory od roku 2035. Nahradí je elektromobily, které mají být ekologičtější.

Inflace je z pochopitelných důvodů aktuálně žhavé téma a tak jsem si řekl, že klidného období na trzích využiji k prostudování některých historicky významných inflačních období. V rámci této snahy jsem narazil na skvělou knížku popisující asi nejznámější inflační periodu moderních dějin – německou hyperinflaci v prvních letech po první světové válce.

Nakupování zboží z druhé ruky není žádná novinka. Děláme to my, dělají to na Západě i na Východě, každý svým vlastním způsobem. A přesto se v posledních měsících o second handech překvapivě mluví jako o “nové velké věci”, která začíná měnit trh. Důvod je, jak se zdá, prostý.

Za bezmála třicet let své profesní kariéry jsem byl účastníkem velkého množství investičních debat na různých úrovních a fórech, soukromých i veřejných, profesionálních i zcela laických a v řadě různých zemí. Debata se často stočí na výnosy, ať už historické, či očekávané. Nevybavuji si, že by však někdo někdy položil následující otázku: „Kolik rizika máš ve svém portfoliu?“

Do farmaceutických a biotechnologických akcií neinvestujeme. Nikoliv proto, že předvídatelnost jejich výsledků je nízká, ale především proto, že historie ukazuje, že tyto firmy jsou velmi špatnými alokátory aktiv.

Český trh práce se už před vypuknutím pandemie přehříval. Od čtvrtého čtvrtletí roku 2017 se až do začátku pandemie držela nezaměstnanost v ČR pod hranicí 2,4 %. Firmy hlásily nedostatek volné pracovní síly, což způsobovalo problémy především z pohledu kapacit a schopnosti dostát smluveným závazkům.

O ekonomických efektech pandemie COVID19 slýcháme ve veřejném prostoru často. Ze strany soukromých subjektů proudí zprávy o rekordních zásobách na spořících účtech, skokově narostlá sektorová nezaměstnanost je po prvotním šoku pozvolna vyrovnávána růstem pracovních míst v jiných odvětvích a ČNB ve svém květnovém vyjádření očekává historický meziroční růst HDP ve druhém kvartálu tohoto roku. Tyto na první pohled optimistické zprávy v sobě ale skrývají rostoucí riziko globálních rozměrů.

Druhotná platební neschopnost, která začátkem krize postihla zejména odvětví nejvíce zasažená pandemií, se nyní rozšiřuje i do dalších segmentů. Současná situace může být mnohdy způsobená nedostatečně řešenou a dlouhodobou druhotnou platební neschopností partnerů těchto firem.