Ženské investorky se sice stále objevují v menším zastoupení než opačné pohlaví, ale zato vkládají v průměru o 30 % větší částky a celkově si ve zhodnocování svých úspor oproti mužům počínají obratněji. Mění se odvěké dogma, že svět financí patří výhradně mužům? A jak jsme na tom u nás v Česku?

Zdá se to jednoduché. Vláda by měla reflektovat doporučení odborníků a snažit se prostřednictvím chytře nastavených opatření zabránit explozím nákazy. Zdravotní odborníci však politikům volby nevyhrají. Pro politiky ve vládě je tak důležitější názor voličů.

Představte si velmi hypotetickou a schválně extrémní situaci. Bude jednoduše válka. Ať už fyzická nebo ekonomická. A jako se to již stalo v Číně společnosti Huawei, USA zakáží Microsoftu a Applu dodávat znepřátelenému státu, tedy nám, software.

Neustále stupňujeme nároky na spotřebu elektrické energie, nově například EU ve svém „zeleném šílenství“ rozhodla o zákazu prodeje automobilů se spalovacími motory od roku 2035. Nahradí je elektromobily, které mají být ekologičtější.

Inflace je z pochopitelných důvodů aktuálně žhavé téma a tak jsem si řekl, že klidného období na trzích využiji k prostudování některých historicky významných inflačních období. V rámci této snahy jsem narazil na skvělou knížku popisující asi nejznámější inflační periodu moderních dějin – německou hyperinflaci v prvních letech po první světové válce.

Nakupování zboží z druhé ruky není žádná novinka. Děláme to my, dělají to na Západě i na Východě, každý svým vlastním způsobem. A přesto se v posledních měsících o second handech překvapivě mluví jako o “nové velké věci”, která začíná měnit trh. Důvod je, jak se zdá, prostý.

Za bezmála třicet let své profesní kariéry jsem byl účastníkem velkého množství investičních debat na různých úrovních a fórech, soukromých i veřejných, profesionálních i zcela laických a v řadě různých zemí. Debata se často stočí na výnosy, ať už historické, či očekávané. Nevybavuji si, že by však někdo někdy položil následující otázku: „Kolik rizika máš ve svém portfoliu?“

Do farmaceutických a biotechnologických akcií neinvestujeme. Nikoliv proto, že předvídatelnost jejich výsledků je nízká, ale především proto, že historie ukazuje, že tyto firmy jsou velmi špatnými alokátory aktiv.

Český trh práce se už před vypuknutím pandemie přehříval. Od čtvrtého čtvrtletí roku 2017 se až do začátku pandemie držela nezaměstnanost v ČR pod hranicí 2,4 %. Firmy hlásily nedostatek volné pracovní síly, což způsobovalo problémy především z pohledu kapacit a schopnosti dostát smluveným závazkům.

O ekonomických efektech pandemie COVID19 slýcháme ve veřejném prostoru často. Ze strany soukromých subjektů proudí zprávy o rekordních zásobách na spořících účtech, skokově narostlá sektorová nezaměstnanost je po prvotním šoku pozvolna vyrovnávána růstem pracovních míst v jiných odvětvích a ČNB ve svém květnovém vyjádření očekává historický meziroční růst HDP ve druhém kvartálu tohoto roku. Tyto na první pohled optimistické zprávy v sobě ale skrývají rostoucí riziko globálních rozměrů.

Druhotná platební neschopnost, která začátkem krize postihla zejména odvětví nejvíce zasažená pandemií, se nyní rozšiřuje i do dalších segmentů. Současná situace může být mnohdy způsobená nedostatečně řešenou a dlouhodobou druhotnou platební neschopností partnerů těchto firem.

V roce 2013 jsem zakládala Ženy, s.r.o. a představila českému trhu testování produktů a sdílení zkušeností, které bylo v té době v takové míře absolutní novinkou. O čem jsem už tenkrát byla přesvědčená, byla síla hlasu jedné ženy. A co když se spojí desítky, stovky nebo stovky tisíc žen?!

Americká centrální banka trhy překvapila jestřábím výhledem sazeb. Pojďme si podrobněji vysvětlit, v čem přesně spočívalo ono překvapení, které ve výsledku Fedu pomohlo, ale zároveň by mu do budoucna mohlo přivodit ztrátu důvěry.

Objevují se varovné signály, že Fed a americká vláda motor „nakoply“ až příliš a ekonomika se začíná přehřívat. Jsou zákonodárci a centrální bankéři připraveni dupnout na brzdu, či se rozjetá mašina zřítí z pomyslného útesu?

Inflace hlavních světových ekonomik silně roste. U nás také. Je namístě se bát a měnit spotřebitelské i investiční plány?

Řečeno bez obalu, jím požadované navýšení zapojení „domácího průmyslu“ může být jen průhledná záminka, jak fakticky zvýhodnit jednoho ze soutěžících. A shodou náhod toho, kdo má podporu prezidenta Zemana a zbrojaře Strnada.

Jasnější sdělení, než jaké nedávno uvedla respektovaná ekonomická novinářka Zuzana Kubátová ve svém komentáři: „Vláda kašle na energetiku. A rozjíždí se velký dotační tanec“, jsme coby spotřebitelé dostat nemohli.

Dividendová politika firem bývá často nelogická. Obecně mám dividendy rád, protože společnostem, které dividendy nevyplácejí, se postupně hromadí hotovost. To vytváří tlak na management, aby s ní nějak naložil.

Obyvatelé například Kalifornie nebo Německa mají poměrně vyhraněnou představu o tom, jak by měli formovat podobu budoucího světového energetického trhu. Možná u toho zapomínají na to, že jejich ekonomiky jsou jen zlomkem globální ekonomiky a nereprezentují zdaleka její hlavní problémy.

Zemní plyn má v tuzemské energetice, zejména teplárenství, nahradit uhlí, protože naši západní i východní rádcové rozhodli, že je ekologicky mnohem příznivější. Tento názor se však v současnosti rozplývá, jak ostatně bývá zvykem při nedomyšlených činech.