Dušan Vaškovic

Finanční trhy se v době největších problémů a existenční hrozby navracejí ke kořenům bankovnictví, kterými jsou osobní, a ne zrovna férově algoritmické přístupy. Situace připomíná partii, kde na jedné straně stojí Fed, na druhé vystresované private capital firmy a hrací plochou se za veselého smíchu a radosti prohánějí hráči, kteří vsadili na burzovní indexy, technologické firmy a bitcoin.

To, čeho jsme svědky na Nvidii a co jsme zažili před dvěma lety na akciích GameStop a AMC, je nový druh bubliny.  Její nafouknutí trvá týdny, vyfouknutí měsíce až roky.

Zatím vše vypadá, že jsme na pouhém začátku velké vlny, která by mohla vynést americké akciové indexy do ještě nepředstavitelnějších výšin. Všechny spekulativní bubliny v minulosti vždy praskly a jsem přesvědčen, že v tomto případě to nebude jinak. Během nafukování si nikdy nedokážeme představit, jakým způsobem k propíchnutí dojde. Tento proces bude dozajista souviset s opčními spekulacemi.

Na světových trzích jsou hned tři velké skupiny investorů čekající na obrat. Čekání na obrat se nemusí vůbec vyplácet, naopak může být toxické. Lepší je přijmout skutečnost, jak je, a extrapolovat současné trendy do budoucnosti.

Historie se opakuje, poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. Tento známý bonmot...

Na koruně jsme mohli vidět chování, které bývá zpravidla spojené se zvýšenou opční aktivitou. Kde se takové množství opcí vzalo?

Máme za sebou první sadu ekonomických ukazatelů v letošním roce a obrázek, který nabízejí, je velmi podobný tomu, co jsme viděli v roce minulém. Americká ekonomika překvapuje svým pozitivním naladěním navzdory vysokým úrokovým sazbám a čínská ekonomika naopak překvapuje svými negativními výsledky bez ohledu na to, jak velký finanční stimul tamější vláda vytahuje z klobouku.

Ceny technologických akcií na amerických burzách dosahují vysokých hodnot, což vytváří dojem, že celkový trh akcií prosperuje. Tato zdánlivá síla však zakrývá tragickou "underperformance" jiných odvětví.

Vývoj po Velké finanční krizi spočíval ve velké míře v razantní regulaci bank a omezení jejich schopnosti brát na sebe finanční rizika. Změna v regulaci bank měla za následek přenesení nejenom některých specifických aktivit, ale i pomyslného těžiště finančního světa. Teď musíme zahodit předsudek o „hříšném“ bankovnictví.

Finanční analytici se baví touto činností kolem Silvestra, já jsem vychytrale počkal, až uběhnou první dva lednové týdny. Mluvím o tipech na nejpřekvapivější události letošního roku, které mají šanci značným způsobem ovlivnit finanční trhy. Nechci se zaměřit na vypelichané „černé labutě“, kterých je dnes plný internet a které ztrácí barvu, čím více se o nich mluví. Spíše bych rád upozornil na Mr. Griffiny, kteří se mezi námi procházejí.

Prezident svým novoročním projevem rozpoutal debatu o nutnosti přijetí eura pro naši zemi. Nechci se pouštět do podobné diskuse, jelikož na toto téma byla v minulém týdnu vyřčena spousta věcí rozumných i nesmyslných. Jednu poznámku si však neušetřím. Několik „chytrých hlav“ uvedlo jako důvod pro zavedení eura ztrátu důvěry v Českou národní banku.

Jelikož je první pracovní den v novém roce, neodpustím si trochu bilancování a také trochu delší pohled na možný budoucí vývoj. V posledních čtyřech letech jsme zažili bezprecedentní události jak na finančních trzích, tak na politickém kolbišti.

Pokud Jerome Powell sníží sazbu tak, jak slibuje, i v případě, že nedojde k citelnému ochlazení ekonomiky, vystavuje se nebezpečí, že bude osočován z nadržování úřadujícímu prezidentovi. Ke snížení proto dojde jen v případě citelné recese, což je zase negativní pro ceny akcií. Euforická rally, která vyhnala ceny obou klíčových aktiv je proto do značné míry nesmyslná.

V roce 2016 se americká ekonomika nacházela v poměrně slušné kondici. Očekával se spíše negativní vývoj spojený s koncem ekonomického cyklu. Prezidentské volby vyhrál Donald Trump. Akciový index SP500 se nacházel na úrovni 2000, což bylo historické maximum. Trumpovy daňové škrty nedaly ekonomice odpočinout, a ta bez patřičné „údržby“ pokračovala dále v nezměněné síle. Z akciového indexu se stal posléze index úspěšnosti prezidentského úřadu.

Máme za sebou dva výjimečné roky, které by se daly charakterizovat jako monstrózní zápas medvěda s býkem. Dnes můžeme říci, že v tomto zápasu nevyhrála ani jedna strana. Naději ohledně dalšího vývoje můžeme hledat například ve filmu Wall Street.

V pátek došlo na překvapivý vyhazov Sama Altmana z pozice ředitele firmy OpenAI. Na celé věci je několik velmi podivných okolností. Spor je každopádně střelbou do vlastní nohy, která má potenciál propíchnout AI bublinu.

V pátek večer asi třicet minut po uzavření trhů se prohnala finančními informačními kanály zpráva, že agentura Moody’s snížila výhled kreditního ohodnocení Spojených států amerických na „negativní“. Tato agentura jako jediná z největších tří, tj. Moody’s, Fitch a Standard & Poors, zatím drží rating na nejvyšší úrovni AAA.

Svět opět rozpadá na dva politické tábory s nekompatibilními systémy vládnutí. Potřeba deglobalizace obchodních toků a zajištění obrany bude nadřazena fiskální disciplíně, tudíž jedinou zbraní proti inflační hrozbě budou monetární nástroje, mezi nimiž je nejdůležitější úroková sazba.

Letošní rok se většinově nesl ve znamení rally na amerických akciových indexech. V září se dostavila očekávaná korekce, která neměla mít dlouhého trvání, ale bohužel se prodloužila do října. Pokud v tom nejsme sami, pravděpodobnost negativního konce roku se nebezpečně zvyšuje.

Finanční trhy si během éry levných peněz zvykly, že jsou chráněným živočišným druhem. Zástupci Fedu ani vlády si nedovolili učinit nic, co by trhy destabilizovalo nebo jiným způsobem poškodilo jejich kondici. Nad trhy se vznášela stále živá vzpomínka na finanční krizi, která před patnácti lety hrozila zahubit svět. Našlapovalo se proto před nimi po špičkách, centrální banky se předháněly v transparentnosti a korektnosti, s jakou je informovaly o svých připravovaných krocích. Finanční trhy si tuto přízeň užívaly plnými doušky.