Instrument

Koruna by se na základě smíšených proměnných mohla v příštích dnech pohybovat bez výraznějšího trendu mezi 25,80 a 26,00 EURCZK.

Neuběhly ani dva měsíce a máme tu další zasedání americké centrální banky. V mezidobí nebylo zveřejněno mnoho dat. Jejich kvalita sice významně předčila kvantitu, ovšem i to je stále málo na vyvozování jakýchkoliv měnověpolitických závěrů.

Česká národní banka bude v letošním roce s největší pravděpodobností úrokové sazby zvyšovat méněkrát, než značí prognóza.

Rychlejší ekonomická obnova USA oproti eurozóně je již na trzích delší dobu z větší části zaceněna, a nelze tak očekávat obrat v trendu, který dolar nastolil ke konci minulého týdne, kdy oslaboval proti všem svým hlavním měnovým párům.

Pokud by se myšlenka pozvolného růstu amerických výnosů, který nebude mít významný dopad na devizový trh, ukázala jako pravdivá, euro by mělo důvod k návratu na ziskovou vlnu i v delším časovém horizontu.

Evropská centrální banka není tak jednotná, jak by se mohlo zdát. Dlouhodobě se v Radě guvernérů ECB střetávají dva tábory.

Včera ráno byl na domácí půdě zveřejněn index cen výrobců, který vykázal značně lepší výsledek, než trh očekával. Koruna na tuto událost reagovala skokovým posílením o čtyři haléře, což je ve spojitosti s touto statistikou relativně výrazný posun.

Silný dolar je příliš toxický. Dostáváme se ale i k okolnostem, které mohou jeho pokles zhatit.

Patříme k těm, kteří věří, že americké výnosy dále porostou. A to nehledě na vývoj posledních dní, který šel silně proti nám. Argumentace – nejen naše – je následující.

Geopolitika byla jedním z klíčových faktorů ovlivňujících trhy v době před pandemií. Poté převzal otěže covid, přičemž témata jako obchodní války či vměšování se do voleb se dostala až na druhou kolej. Události posledních dní však geopolitiku vrací do hry, a to především v souvislosti s Ruskem.

Koruna se od výplachu z přelomu února a března, kdy se dostala až k hodnotám na 26,40 EURCZK, již více než měsíc posouvá na silnější úrovně. Tento týden otevírala poblíž hranice 26 korun za euro. Průlom pod tuto psychologickou úroveň nastal v úterý, od kdy se kurz pomalu vracel zpět směrem k šestadvacítce.

Velké inflační překvapení se nekonalo. Řeč je o březnovém výsledku americké inflace, kterému se nebojíme přiznat titul největšího strašáka tohoto týdne. Jenže co teď?

Nálada na evropských trzích měřená indexem ZEW se zhoršila. Podepsaly se nenaplněné sliby a predikce v oblasti vývoje pandemie, tempa očkování, rozvolňování a ekonomické obnovy.

Polský zlotý již druhým týdnem posiluje, z měn regionu se mu daří nejlépe. Technické indikátory naznačují, že by v blízké době mohlo dojít k vyčerpání ziskového potenciálu a zlotý by mohl část těchto zisků znovu zkorigovat.

Sice předpokládáme, že se domácí měna vrátí zpět na cestu zpevňování proti euru i dolaru, nejbližší dny však přinesou rozhodnou převahu rizika oslabení.

Libra nezažívá dobrý týden. Vzhledem k tomu, že se od nového roku vezla na vlně zisků, je aktuální korekce pouze kosmetickou úpravou trendu, ve kterém by měla libra v druhém kvartálu pokračovat.

Přetahovaná mezi trhem a americkým Fedem pokračuje. Zatímco centrální banka dál obhajuje sazby dlouhodobě na nule, trh posouvá sázky na jejich zvýšení do čím dál tím bližší budoucnosti. Kde spočívá jádro pudla?

Mezinárodní měnový fond vydal aktualizovaný výhled světové ekonomiky. Prognóza se nepřekvapivě věnuje především dopadům pandemie COVID-19 a opatřením proti dalšímu šíření viru.

Americké tržní sazby mají prostor pro růst. Podporou budou pozitivní makroekonomická překvapení.

Z krize je potřeba se proinvestovat, nikoli jen projíst.