Česká národní banka na svém červnovém zasedání, které je naplánované na středu, odstartuje proces úrokové normalizace. Od reakce kurzu toho však příliš nečekejme. Utahování měnové politiky totiž koruna již zacenila.

Během čtvrtka jsme na americké výnosové křivce pozorovali nárůst střednědobých výnosů a pokles těch dlouhodobých. Spread mezi pětiletým a třicetiletým výnosem krátce klesl až pod 120 bodů, viděli jsme tudíž ukázkové zploštění, a to až na úrovně z loňského listopadu.

Příští středu budeme svědky ostře sledovaného zasedání České národní banky. Ta by mohla poprvé od příchodu koronavirové krize zvýšit hlavní úrokovou sazbu. Hned několik členů bankovní rady se v posledních dnech k tématu vyjádřilo a vše nasvědčuje dlouhé debatě s těsným výsledkem.

Americká centrální banka na červnovém zasedání k žádným zásadním změnám měnové politiky nepřistoupí. I přesto bude středeční výstup zkouškou nejen pro guvernéra Powella, ale pro celý měnový výbor.

Česká národní banka patří v otázce měnověpolitické reakce na rostoucí inflaci k jestřábí menšině.

Pandemie sice neodezněla, světová ekonomika už ale zažívá obnovu, která bude patrně jedna z historicky nejrychlejších. Americká ekonomika má v tomto směru oproti zbytku světa náskok. Ukazuje se však, že onen návrat do předpandemického normálu nebude až tak hladký, jak se mohlo zdát před několika měsíci.

Evropská centrální banka na čtvrtečním zasedání dle očekávání nesáhla ke změně úrokových sazeb. Zástupci ECB dále sdělili, že banka bude pokračovat v tempu nákupu aktiv v rámci programu APP ve výši 20 miliard euro měsíčně. Objem nákupu aktiv v pandemickém programu PEPP zůstane významně vyšší ve srovnání s prvními měsíci tohoto roku.

Polská národní banka včera dle očekávání ponechala hlavní úrokovou sazbu beze změny na úrovni 0,1 %. Vysoká květnová inflace pravděpodobně donutí členy bankovní rady k jestřábímu tónu na zítřejší tiskové konferenci z důvodu zastavení růstu inflačních očekávání.

Koruna po třítýdenní pauze koketuje s opuštěním úzkého obchodního pásma. Z pohledu technické analýzy je prostor pro další posílení stále relativně omezený.

Vidina velké ekonomické obnovy v prostředí silně akomodativní měnové a fiskální politiky. To byl hlavní důvod růstu tržních sazeb v USA během prvního čtvrtletí. V jakých aspektech se situace od té doby změnila? A proč není americká výnosová křivka strmější?

Vývoj evropských tržních sazeb má nad sebou pomyslný strop v podobě ECB. Předpokládáme, že na červnovém zasedání zůstane v převaze skupina holubic favorizující setrvání tzv. za křivkou.

Koruna se od příchodu krize Covid-19 drží na nejsilnějších hodnotách ze skupiny měn zemí Visegrádské čtyřky. Zatímco v ČR je debata o utahování měnové politiky na stole už několik měsíců, v Polsku a Maďarsku jde o novinku.

Zlotý těží ze změny rétoriky tamní centrální banky, která se ve strachu z rostoucích inflačních očekávání připravuje na utahování měnověpolitických podmínek.

Zlepšení ekonomické situace v eurozóně odráží nejnovější výsledky indexu nákupních manažerů Markit PMI. Květnové výsledky značí třetí měsíc v řadě, kdy byla prolomena nejvyšší dosažená hodnota indexu. Dle nákupních manažerů se tak průmysl v eurozóně nachází v nejlepší kondici za posledních 24 let, kdy jsou výsledky průzkumu vyhodnocovány.

Den dětí přinese várku zejména evropských dat. Návrat amerických obchodníků by v kombinaci s daty měl vnést na trh více volatility.

Pár eura s korunou se po čtyřicetihaléřovém posílení z první poloviny května ustálil v desetihaléřovém pásmu se spodní hranicí 25,40 EURCZK, která je momentálně hlavní hranicí podpory odmítající další posílení domácí měny.

Odpočítávání prvních debat o snižování tempa nákupů aktiv ze strany Fedu už začalo. Pro americkou centrální banku bude klíčové, abychom nebyli svědky opakování scénáře z roku 2013, kdy taperingové překvapení vedlo k nežádoucímu utažení měnových podmínek.

Problémy se přesunuly ze strany poptávky na stranu nabídky.

Otevírající se ekonomika a vidina svižné ekonomické obnovy v prostředí zrychlujícího očkování a výrazně akomodativní měnové a fiskální politiky. To je hlavní scénář první poloviny letošního roku, který jsme v prvním čtvrtletí pozorovali v USA a ve druhém v Evropě.

Očekáváme posílení koruny proti euru i dolaru. Klíčovým faktorem silnější domácí měny bude zvyšování úrokových sazeb a úrokový diferenciál. Očekávané posílení kurzu není bez rizik.

Trhy začnou snižování tempa nákupů zaceňovat už během třetího čtvrtletí, prostor je zejména pro růst tržních reálných sazeb.

Včerejší pokračování ve výprodeji na kryptoměnových trzích ovlivnilo celkovou náladu na trzích. Ruku v ruce s vyšší rizikovou averzí rostl dolarový index, zlato nebo bondy. Zisky pak odepisovaly akciové indexy, ropa, euro či koruna.

Výprodej dolaru nabral na obrátkách. Dolarový index klesl pod 90 bodů a euro se proti americké měně přehouplo nad 1,2200. Do kurzu společné evropské měny se promítá zrychlující tempo vakcinace a optimismus spojený s rozvolňováním protipandemických opatření v řadě zemí eurozóny.

Pohled na vývoj kurzu koruny vůči euru je z pohledu fundamentů velice pozitivní. Domácí měna tato očekávání naplňuje, když po vlažném posilování z předchozích měsíců zařadila vyšší otáčky a během necelých dvou týdnů vůči euru zpevnila o více než 40 haléřů. Z krátkodobějšího hlediska ale buďme opatrní a počítejme s možnou korekcí.

Zrychlující tempo vakcinace, na které se v Evropské unii už několik měsíců čeká, by mělo umožnit dřívější návrat do „normálu“.

Neuběhl ani týden a americká data se postarala o další rozruch. Po výsledku tvorby nových pracovních míst mimo zemědělství se na trhu podepsala ve středu zveřejněná inflace za duben. V obou případech bychom s vyslovováním vážných měnověpolitických soudů byli opatrní. Alespoň prozatím.

Euro se včera pohybovalo v úzkém pásmu mezi 1,2120-40 EURUSD, odpoledne na trh přinesla volatilitu data o dubnové inflaci v USA. Dolar v reakci na vyšší tempo růstu cen posílil, z našeho pohledu se ale jedná o krátkodobý impulz a v blízké budoucnosti očekáváme opětovné oslabení zelených bankovek.

Česká měna bude letos posilovat. V rámci skupiny měn střední a východní Evropy bude dokonce patřit mezi ty nejvíce posilující. Korunové zisky čekejme jak proti euru, tak proti dolaru. Hlavní zisková vlna je přitom teprve před námi.

Minulý týden proběhlo měnověpolitické zasedání jak české, tak polské centrální banky. Na domácí scéně jsme se od centrálních bankéřů dočkali nečekaně jestřábího tónu, který nastartoval zisky koruny. Ta se včera posunula pod hranici 25,60 EURCZK, což jsou nejsilnější hodnoty od loňského oslabení spojeného s příchodem koronavirové krize.

Překvapení a těžké zklamání. Tak by se dal popsat výsledek dubnových dat z amerického trhu práce, který v závěru minulého týdne rozhýbal trhy.

ČNB ponechala úrokové sazby na současné úrovni. Nová prognóza stále předpokládá trojí zvýšení úroků v letošním roce, přičemž prvního bychom se mohli dočkat už ve třetím čtvrtletí.

Česká národní banka dnes představí aktualizovanou prognózu. Názory mezi analytiky ohledně načasování prvního post-koronavirového zvýšení úrokových sazeb se dost liší, spojuje je ale více holubičí postoj než pár měsíců nazpět.

Ministryně financí USA Janet Yellenová ve svém úterním vystoupení poukázala na situaci, kdy může vzniknout potřeba zvýšit sazby s cílem zabránit přehřátí americké ekonomiky.

Duben nebyl pro britskou měnu nejlepším měsícem, když si libra v indexu sledovaném Bank of England pohoršila o více než jedno procento. S blížícím se měnověpolitickým zasedáním britské centrální banky by kurz mohl hledat odrazový můstek pro pokračování v ziscích z prvního kvartálu letošního roku.

Pandemická situace se zlepšuje. Zlepšení ale není dostatečné na to, aby ČNB začala přemýšlet o prvních krocích úrokové normalizace.

Užívejme si klidu, dokud můžeme. Tak nějak by se dal popsat zbytek první poloviny letošního roku z pohledu americké měnové politiky. Ta druhá bude totiž o dost akčnější.

Koruna by se na základě smíšených proměnných mohla v příštích dnech pohybovat bez výraznějšího trendu mezi 25,80 a 26,00 EURCZK.

Neuběhly ani dva měsíce a máme tu další zasedání americké centrální banky. V mezidobí nebylo zveřejněno mnoho dat. Jejich kvalita sice významně předčila kvantitu, ovšem i to je stále málo na vyvozování jakýchkoliv měnověpolitických závěrů.

Česká národní banka bude v letošním roce s největší pravděpodobností úrokové sazby zvyšovat méněkrát, než značí prognóza.

Rychlejší ekonomická obnova USA oproti eurozóně je již na trzích delší dobu z větší části zaceněna, a nelze tak očekávat obrat v trendu, který dolar nastolil ke konci minulého týdne, kdy oslaboval proti všem svým hlavním měnovým párům.

Pokud by se myšlenka pozvolného růstu amerických výnosů, který nebude mít významný dopad na devizový trh, ukázala jako pravdivá, euro by mělo důvod k návratu na ziskovou vlnu i v delším časovém horizontu.

Evropská centrální banka není tak jednotná, jak by se mohlo zdát. Dlouhodobě se v Radě guvernérů ECB střetávají dva tábory.

Včera ráno byl na domácí půdě zveřejněn index cen výrobců, který vykázal značně lepší výsledek, než trh očekával. Koruna na tuto událost reagovala skokovým posílením o čtyři haléře, což je ve spojitosti s touto statistikou relativně výrazný posun.

Silný dolar je příliš toxický. Dostáváme se ale i k okolnostem, které mohou jeho pokles zhatit.

Patříme k těm, kteří věří, že americké výnosy dále porostou. A to nehledě na vývoj posledních dní, který šel silně proti nám. Argumentace – nejen naše – je následující.

Geopolitika byla jedním z klíčových faktorů ovlivňujících trhy v době před pandemií. Poté převzal otěže covid, přičemž témata jako obchodní války či vměšování se do voleb se dostala až na druhou kolej. Události posledních dní však geopolitiku vrací do hry, a to především v souvislosti s Ruskem.

Koruna se od výplachu z přelomu února a března, kdy se dostala až k hodnotám na 26,40 EURCZK, již více než měsíc posouvá na silnější úrovně. Tento týden otevírala poblíž hranice 26 korun za euro. Průlom pod tuto psychologickou úroveň nastal v úterý, od kdy se kurz pomalu vracel zpět směrem k šestadvacítce.

Velké inflační překvapení se nekonalo. Řeč je o březnovém výsledku americké inflace, kterému se nebojíme přiznat titul největšího strašáka tohoto týdne. Jenže co teď?

Nálada na evropských trzích měřená indexem ZEW se zhoršila. Podepsaly se nenaplněné sliby a predikce v oblasti vývoje pandemie, tempa očkování, rozvolňování a ekonomické obnovy.

Polský zlotý již druhým týdnem posiluje, z měn regionu se mu daří nejlépe. Technické indikátory naznačují, že by v blízké době mohlo dojít k vyčerpání ziskového potenciálu a zlotý by mohl část těchto zisků znovu zkorigovat.